Počítá se i falešný přítel ?

11.12.14

Když se mě někdo zeptá kolik mám přátel, nebudou mi na počítání stačit ani prsty na rukou a na nohou, ale kdyby se někdo zeptal, na které z nich bych se obrátila, kdyby mi bylo opravdu nejhůř, stačilo by mi jen pár prstů.




Když jsem byla menší,nikdy jsem neměla moc přátel, vlastně abych to řekla co nejpřesněji, měla jsem hodně nepřátel, z nějakého důvodu, jsem se stala terčem pro urážky a pomluvy a děti se se mnou kamarádily, jen když neměli někoho jiného.Asi nemusím vysvětlovat,že jsem si z toho vyvodila, že je se mnou něco špatně a že jsem méně hodnotná než všichni okolo, takže jsem získala dojem, že ten kdo má hodně přátel, musí být super společník a dobrý člověk celkově. Což mě v mém životě vedlo k jednomu, přestala jsem ukazovat své opravdové já, protože jako dítěti jsem na to doplatila a přeci nejsem dobrým společníkem, co jsem věděla díky nasbíraným zkušenostem. Takže nezbývalo nic jiného, než změnit taktiku a jak zní ? Jednoduše " souhlasit se vším, co ostatní řeknou a ve všem se jim přizpůsobit." 
Asi mi nebudete věřit, ale ani to se mi úplně neosvědčilo, ono je sice fajn,že Vás má Anežka a Máňa ráda, ale když Anežka pomlouvá Máňu a vy s tím jako magor souhlasíte, nevzejde z toho nic dobrého.

Možná se právě nad mou inteligencí držíte za hlavu a jdou na Vás mdloby a možná někteří z Vás tuší, jak jsem se asi cítila a možná jste to zažili na vlastní kůži. Lidi z okolí by o mě mohli říct,že jsem přelétavá a že nikoho ve skutečnosti nemám ráda a všechny využívám, ale skutečnost je spíš jinde. Lidi se kterýma jsem se kdy bavila jsem měla vždy moc ráda, ale sebevědomí mi nikdy nedovolovalo odporovat a nezbývalo nic jiného. 

Vlastně zbývalo, mohla jsem říkat něco jiného, ale to bych byla sama sebou, z čehož jsem měla vždycky panickou hrůzu, nejsem bohatá,nemám nějaký super talent nebo celkové zajímavé zájmy a můj smysl pro humor je vcelku pofidérní. 

Nicméně, nebyla bych to já,kdybych to jen tak vzdala a proto jsem na to šla jinak. Chtěla jsem se lidem vyrovnat materiálně. Doma jsem byla schopná probrečet polovinu dne jen proto, aby mi mamča koupila tenhle svetr, protože ted byl IN a nebo bych lhala, bych řekla,že jsem si nepořizovala nové telefony, abych získala přátele. Jednoduše, snažila jsem se to kompenzovat tímhle způsobem, jenže jak je Vám jasné - marně.

No, zakladní školu jsem dokončila a byl čas začít nový život a zkusit nový způsob jak získat přátele, tentokrát jsem se ale rozhodla být tím, kým doopravdy jsem. Jenže, karma mě měla nějakou dobu na seznamu a došla na mě řada. Mezitím co já jsem své já ukazovala světu a myslela si,že mám hodně blízkých přátel, měla jsem okolo sebe jen lidi, co nosili masku a hráli si na něco, co nejsou. Nevím, jestli měli stejný důvod jako já kdysi a nebo to prostě patřilo k jejich povaze, ale zamrzelo, když Vám nakonec člověk, kterého jste si oblíbili a začali se mu otevírat, řekl,že Vás vlastně rád ani nemá a že ho hrozně serete. Donutilo mě to se nad sebou znovu zamyslet a zvážit jak moc jsou pro mě "přátele" důležití.

A došla jsem k jedné věci : "I'd rather have 10 euros that 100 cents." Mám svýho kluka,kterýmu věřím a jako jedinej ví, kdo doopravdy jsem a dalších pár kamarádů, kterým jsem schopná říct cokoliv, co mě trápí a vím,že to bude jen mezi námi a stejně tak oni ví, že mi můžou kdykoliv napsat a já tu budu vždy pro ně, už jednoduše nejsem ona naivní dívka, která musí mít spoustu přátel, aby měla pocit, že někým je a že pro společnost něco znamená, protože dnes už vím, že každý je člověk je osobnost a že je jedinečný, každý jiným způsobem, ale i přesto je. 

Ale přesto všechno moje zkušenosti na mě měli určitý vliv, lidem jen tak nevěřím a neříkám jim nic, moc se neotevírám a dokud nechci,aby mě lidi ve skutečnosti poznali, nepoznají mě ani za rok. 
Hodně jsem se spálila a proto si musí důvěru zasloužit, i když ani to není cesta k přátelství na celý život, protože často si můžete myslet,že jste si s dotyčným hodně blízko a že o sobě víte vše a že si můžete věřit, svěříte se mu a za den zjistíte,že to ví celé město.

A tak se ptám, existuje vůbec nějaký způsob jak získat přátele a proč se vůbec lidi nemají rádi a neustále si závidí ? Proč je tak těžké někomu důvěřovat ? Je to tak jen posledních pár let nebo to takhle bylo vždy ? Dozvím se vůbec někdy odpovědi na své otázky ? Kdo ví, ale jedno vím určitě, nikdy bychom neměli přestat hledat a kdykoliv se spálíme, měli bychom se oklepat a jít hrdě dál !



You Might Also Like

3 comments

Instagram