ANGLIE 2015

29.12.15

Blíží se konec roku a společně s ním přichází i sentimentální nálada, kdy se neustále ohlížím do minulosti a rekapituluji si jaký ten rok pro mě vlastně byl - co všechno jsem ztratila a co naopak získala. No, a po pár nocích plných přemýšlení a deep písniček jsem došla k tomu, že můj rok byl rozhodně jeden zatím z nejúspěšnějších, ovšem nevím jestli tak úplně zajímavých pro článek - určitě to znáte, poznala jsem spoustu nových lidí, koupila si spoustu nových věci a prožila momenty, na které moc ráda vzpomínám - a tak jsem se rozhodla,že takovými úplně obyčejnými věcmi, vás nebudu nijak zdlouhavě trápit a spíš Vám povím o jednom výjimečném týdnu, který jsem prožila v Anglii - což vlastně tenhle rok prožil každej druhej (i vrátnej u Madame Thousand z toho měl srandu,že si nemohl pomoct a musel si rejpnout -  "Public holidays" ? haha !)



 Asi jako první bych měla začít cestou (logicky), ale myslím,že tu tak nějak přeskočím - nic bombovýho se nedělo (#DíkyBohu) no a - jak jsem v buse žrala řízky jako typickej Čech nebo mé zjištění, že jsem docela obstojnej jogín, či to jak jsem celou cestu fňukala,že chci místo do Anglie do nějakých lázní na pořádnou masáž ( mluvila za mě bolest zad, nic takového bych za normálního stavu neprohlásila) -  to není nic extra, takže nudný a zdlouhavý dodatečný vyprávění si nechám pro svého kluka.

No, možná bych mohla zmínit, jak na trajektu hlásili,že kvůli rozbouřený vodě, bychom si měli sednout, protože hrozí nebezpečí (hádám,že tohle říkali, protože by to dávalo větší smysl než "honem vstaňte, je rozbouřená voda - div ne se doplazte k zavřenému vchodu do části,kde máte autobus, čekejte tam a divte se, proč je zavřeno") ehmm.
 - tohle neznělo tak vtipně, jak jsem si plánovala, ale co už ..

Do Canterbury jsme dorazili asi něco kolem jedné a následovala prohlídka katedrály a rozchod
( Ještě abych to celé shrnula, tak nejsem zrovna ten typ na katedrály, muzea a podobný věci, takže prostě musím říct,že jsme měli dost blbej program,že jsme si to nemohli ani vybrat, kam chceme jít - a hlavně bylo totálně zbytečný tam chodit, když jsem tam vlezla a už jsem zase hledala východ a následně bloudila s kamarády po Londýně - je to určitě škoda, ale jsem člověk, který krásy tohohle typu neocení. ) 
Nicméně, první den jsem strávila spolu s mým friendzone kamošem Míšou, se kterým jsme jen seděli a užívali si, že můžeme zase dýchat čerstvej vzduch, jedli sendvič, poslouchali pouličního zpěváka,kterej byl totálně božskej, ochutnávali jelly beans ( hlína a červ - h.u.m.u.s ) a já konečně dala pokoj s tím, že chci do lázní a začala jsem fňukat, že chci do sprchy. 
( první místo v kategorii : FŇUKNA CELÉHO VÝLETU zajištěno) 

Večer - byly moje prosby konečně vyslyšeny a já se konečně dočkala sprchy #amen, ikdyž je pravda, že ubytování bych si klidně s někým vyměnila.Kočičí paní byla sice moc hodná, o tom žádná - ale ona a její kočky mě děsily a co víc, neměla wifi = nejsem závislák 

Nevím, co dál říct- nechci nějak zdlouhavě plkat, takže to celý rapidně zkrátím.
 Spolužáci z vedlejších tříd byli moc milí a docela nás to i svým způsobem sblížilo. Dělali jsme tolik blbostí, že byste mi možná některé věci ani nevěřili..
Ale i přes tyhle pěkný věci, bych ten týden .. ( bláblá blá, napsala jsem slohovku,která obnášela fňukání nad nedostatky něco v tom smyslu,že voda nebyla růžová, lidi nechodili pozpátku a taky,že jediná slavná osobnost v mé blízkosti jsem byla já se svým skromným blogem - což byla smutná realita) 

Chtěla jsem z tohodle udělat veselej vzpomínkovej článek a málem z toho vznikl koncept: #1 Jen si postěžuj,Niki - takže fňukací slohovku nahradil rádoby vtipnej text a my můžeme jít dál a nad mým smyslem a nebo spíš nesmyslem pro humor se zastavovat nijak zvlášť nemusíme. hah

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

O tom, co jsem jedla a nebo co jsem si koupila by mohl napsat článek každej a tak jsem to pojmula mým stylem a udělala z toho něco jako 4 získané životní zkušenosti nebo schopnosti,které mi nikdy už nevezme 
( možná lepší,kdyby vzal, haha) 

PONAUČENÍ
pozor, začínám vyprávět :
Přišel takhle jednou na "Grýnyči" (jak by řekla naše hobitčí průvodkyně) Jirka a řekl "Pojď udělat berany duc."
Bylo mi trošku divný, proč má ten šibalskej úsměv, ale zase - přeci by mi neublížil. Nicméně, opatrnost je opatrnost : "Ne, já asi nechci"
Ovšem, to asi nebyla odpověď,kterou Jirka čekal, tak naléhal dál: "Nikčoo, máš čepici, to tě nebude bolet."
Bystrý to hoch, měl pravdu, mám čepici,co se může stát. Kdybych Jirku neznala, už bych nastavovala hlavu, jenže já Jirku znám a proto se má odpověď nezměnila. 
"Nikčo, přece nejsi srab." Nedal se odbýt. 
Srab, já ? Pche ! Dřív než celou situaci zpracoval mozek, už jsem s berany duc souhlasila a nastavovala hlavu. BUM ! (pokud jste 19.listopadu slyšeli obrovskou ránu,kterou jste slyšet museli,ať jste byli kdekoliv na světě, tak to nebyla jen tak obyčejná rána - takhle zní totiž lidská blbost) 
To, že se všichni otočili za ránou s vyděšeným výrazem a nebo taky pohledem,který říkal "tak ty seš úplně blbá,když jsi na to přistoupila" a taky to,že jsem brečela a tvrdila,že nebrečim,že mi jen samy začaly ty oči slzet #duvěryhodné, snad ani zmiňovat nemusím. 
A ponaučení ? Tenká čepice ránu neutlumí, ba dokonce ani nezmírní.

NOVÉ NINJA SCHOPNOSTI
V Anglii jsem se toho naučila spoustu - jako například, usínat s plným žaludkem, nedůvěřovat učitelům,kteří tvrdí, že půjdeme jen kousek,že je to za rohem (aha?) a taky jsem objevila svůj šestý smysl na objevování neplacených záchodů ( není zlodějina platit už i za čůrání ? ) - ale největší opravdu největší ninja schopnost, kterou jsem v sobě objevila byla : poznat Čecha na metry daleko ! (za 1.abych se přiznala, až takovej zázrak to není, protože za 2. Češi byli opravdu všude a za 3. ve kterým jiným státě lidi nosí to křiklavý reflexní oblečení ? #JedenVkusProKaždéhoProsím )

ŽIVOTNÍ ZJIŠTĚNÍ
To,že jsem taková skládka na jídlo je snad všem jasný - jakmile v buse šustl jen alobal, já o tom hned věděla a věřte mi, nikdo z Vás by nechtěl, abych něco takového věděla,protože takové zjištění by mohl odnést Váš prázdný žaludek - tím zdravím své spolužáky (haha) .
Takže teď, když už si alespoň trošku umíte představit jakej jsem papánek, dovedete si odvodit, jak jsem reagovala,když Barča přišla s tím,že společně poprvé ochutnáme sushi.
Snad na mě teď nepošlou čínani nějakýho samuraje, ale ehmm - ten sosík chutnal jako obyčejný maggi a sushi?- to jako chleba, to přísahám #nedoceněno

TRAPAS
Jak už jsem zmiňovala v ninja schopnostech ty záchody zdarma, tak právě jeden takovej jsem objevila v "Grýnyčským" muzeu . (dobře, objevit by ho mohl každej,protože tam byla obří cedule a šipka, ale .. chápete,super schopnosti)
Nebudeme si lhát, jako typická dívka jsem teda nabrala holky, co potřebují čůrat a šla s nima - konkrétně Káťu a Barču. No a protože po cestě koukám všude možně, tak hned před záchodama byly krásný obrazy, které mě fakt zaujaly, tak koukám ( připadala jsem si jako frajerka, co chápe krásu umění,ikdyž nevím, jakou mohli mít cenu, když byli hned naproti záchodům..  )
Ale protože Barča mé okouzlení nesdílela, bez zastavení ihned šla na dámské záchody, což bylo fakt netýmový jednání, ale jelikož jsem si toho všimla až když jsem se dokochala, tak nebyl čas na hodnocení jestli to bylo týmový nebo ne, prostě jsem vrazila do prvních dveří a začala řvát "Barčo ? Tys mi utekla" a pak jsem se zarazila v půlce kroku a to bylo díky tomu,že se na mě otočil chlap s pinďourem v ruce ( fakt jsem použila slovo pinďour ? ) Jako línej člověk se moc rychle nepohybuju, ale moje tělo totálně zapomnělo jestli je nebo není líny a v jakýmsi pudu zachování sebesoudnosti jsem vyletěla, že po mě nestihla zbýt ani ohnivá čára. ups ?

▲▲▲▲▲▲▲▲▲▲▲▲▲▲

A na závěr pár fotek


Fotografka týdne :D 







 A povinná docházka nás neminula ani v Anglii - fotka z výuky, kde umírám zrovna nadšením 

Tohle je z mého článku vše. Doufám,že se Vám líbil a že se rozhodnete můj blog zase navštívit i příště.



You Might Also Like

5 comments

  1. Nádherné fotky, milujem tvoje články! ♥

    sydneysleek

    OdpovědětVymazat
  2. Pandí :DDDDDDDDDDD Zase jsem (momentálně jsem do tvýho blogu zatáhla i mýho přítele) se s Honzínem tlemila na celou jídelnu. :DD Bomba!

    OdpovědětVymazat
  3. Bože já miluju tvůj styl psaní!:D Friendzone kámoš, ví, že mu tak říkáš ?:D

    OdpovědětVymazat
  4. Hahah pobavilas a jeste si mi pripomnela nase vylety do Anglie :) jen to Cantembury vam zavidim, tam jsme my nebyli :)

    OdpovědětVymazat

Instagram